Do posledního zápasu této sezóny jsem nastupovali v pro nás poněkud neobvyklé sestavě, neb nám chybělo hned několik borců pravidelně nastupujících v základu teamu. Šíma s Čendou byli pro své opakované, do nebe volající porušování životosprávy již dříve posláni na půlroční hostování do klubu Absolut Abstainers Auckland a Cajda právě podstupoval rehabilitační cvičení svého zrakveného kotníku pod vedením zkušené ošetřovatelky. Tři čísla 96-69-96 hovoří za vše. Z kopáčů základu pak ještě nedorazil Hans, ačkoliv se řádně ohlásil, že dojede. Později jsme se dozvěděli z nejmenovaného zdroje, že se mu „zamotala hlava“, když ráno vstával z postele (že by rychlou motorkářskou jízdou z předešlé noci???).

Ve vidině toho, že by nám mohl stačit k postupu bod, snažil se nejprve Bohouš domluvit se soupeřem, „…co by to tak stálo?“! Ti však neústupně trvali na tom, že ačkoliv jim nepřišel jeden hráč (celý zápas hráli v sestavě 5+1), žádné body „rozdávat“ nebudou.

Utkání za mrazivého ale sluncem zalitého počasí začalo ve svižném tempu, neboť jsme se mylně domnívali, že se nám podaří soupeře uběhat. Opak byl pravdou. My běhali jak magoři (Erik si dokonce po prvním střídání musel za střídačkou chlapsky odplivnout), ale na soupeři nebyli znát nejmenší stopy únavy, či toho, že by jim nějak vadilo, že nemají nikoho na střídání. První poločas se však nesl na obou stranách spíše v duchu vzájemného oťukávání bez vážnějších gólových příležitostí a pohledných fotbalových akcí. Občas zahrozil soupeř, někdy se podařilo zase našim útočníkům projít až před soupeřovu bránu a otestovat brankáře Brouků. Z tak trochu nemastného neslaného 1. poločasu jsme nakonec odcházeli poměrně překvapivě s jednobrankovým vedením. To když se Kváša pustil do nečekaného sprintu a k úžasu všech přítomných přespurtoval pravého beka a z úhlu po zemi ke vzdálenější tyči nás poslal do vedení. Ve druhém poločase však nastal úplný obrat. Soupeř začal běhat ještě rychleji a kombinovat ještě senzačněji, že všem našim obráncům se z toho motala hlava. To se odrazilo i na skóre. Po 15 minutách druhé polovičky jsme prohrávali 2:1. Po taktickém, možná pro někoho trochu překvapivém stažení Míly z útoku do obrany a vysunutí Robina na hrot, jsme trpělivě čekali na chybu soupeře. Odstřelovali jsme tyčky a břevno protivníkovy branky a snažili se o vyrovnání. Je nutné podotknout, že i soupeř si vypracoval několik slibných příležitostí, které naštěstí pro nás nezužitkoval. Naše chvilka přišla zhruba 10 minut před koncem, kdy Robin protlačil balón pod padajícím brankářem. Pak již stačilo jen to vzadu pod taktovkou Bohouše řádně zabetonovat a počkat si na závěrečný hvizd. Zaslouženou remízu nakonec ocenili oba soupeři.

Co říci závěrem? Remíza nám nakonec bohatě stačila ke druhému postupovému místu do vytoužené 6.LIGY!!!!! I závěrečná oslava Pod Slavínem k ukončení sezóny a 3-letému výročí Víťazného Februáru se vydařila. Nejen vypité lihoviny hýřili všemi barvami. Kdo odešel příliš brzo, rozhodně zaváhal….

Sestava: Jansič (Mrďoch) – Bohouš, Pavel, Mára, Kváša, Wydle, Míla, Erik, Robin

Góly: Kváša, Robin

Pavel