· Sportovní tragédie na karlínském říčáku · Horší už to být opravdu nemohlo · Šrám na cti Víťazného februáru · Zoufalý terén, zoufalý rozhodčí, zoufalý výkon a soupeř jen ve čtyřech v poli, výsledek remíza, co víc si lze přát? · Bylo to opravdu k zblití… ·
Bohužel, Február má za sebou jednu z nejhorších sportovních potup ve své sedmileté historii. Na druhou stranu - horší už to opravdu být nemůže (leda snad, kdyby přišlo na další vzájemné klání s Palmeiras…) a tak nezbývá, než rychle zapomenout a soustředit se na další zápas.
Domácí tým z Karlína (který má karlínskou parodii na fotbalové hřiště zřejmě zapsanou jako domácí kolbiště, což nelze pochopit jinak, než jako jejich dobrovolné sebetrýznění) nastoupil ke klání s Februárem jen ve čtyřech v poli, a tak se zdálo, že si robotníci snadno připíší své druhé letošní vítězství. Február nezačal špatně, na čím dál tím horším karlínském terénu si vypracoval několik 100% příležitostí, ale neschopnost zakončit ani tváří v tvář osamocenému brankáři ho připravila o pohodlné vedení minimálně o tři branky. Jen Milan byl po třech Šimonových přihrávkách třikrát osamocen před gólmanem Karlína, leč vždy mířil jen do jeho rozložitého těla. Tu samou příležitost měl i Bouřka, ale jeho střela opět jen namasírovala brankářův pupek (u tyče byl v tu chvíli před zívající kasou zcela osamocen Milan, přihrávky se nedočkal). Přesto se Február nakonec ujal vedení. Jansič rychle rozehrál na Šimona, ten vysunul zcela volného Lukáše, který trochu krkolomnou přihrávkou našel volného Milana a jeho pupek se do volné branky nemýlil – 1:0.
Soupeř v tu chvíli se ještě snažil o aktivní hru a čekal na zbytečné chyby kolchozníků – těch bylo více než dost. Na pravé straně nechala obrana trestuhodně vystřelit soupeřova útočníka a ten přesnou ranou k tyči vyrovnal. Po této brance se soupeř zkušeně zatáhnul a ve čtyřech urputně bránících hráčích dokázal eliminovat křečovitou snahu Februáru. Chyběl pohyb, narážečky, přesná hra po zemi atd., přesto šli telgártští ještě jednou do vedení. Šimon z dálky po zemi vystřelil, gólman jen vyrazil před sebe a připravený Bouřka strhnul vedení zpět ve prospěch Februáru. Netrvalo to však dlouho a přišel další kiks v obraně. Milan zbytečně kličkoval, soupeř ho obral o balón a schylovalo se k nejhoršímu. Naštěstí svůj útok nezakončili dva útočníci gólově. Nepřesný rozhodčí jim však dal možnost repete v podobě přímého kopu za předtím odpískaný faul. Bohužel soupeř propálil špatně postavenou zeď i Jansiče a poločas tak skončil 2:2.
Druhý poločas nemá cenu příliš popisovat. Soupeř se stáhnul před svoje vápno a hájil remízu. Když šel gólman Karlínu pro balón do zámezí, sbíral při tom žampióny, obdivoval třepetající se listoví topolů, přemýšlel o nekonečnu Vesmíru, prostě vše, jen nikam nespěchal (proč taky…). Február se dostal do herní křeče a kromě jedné povedené střely Milana z halfvoleje a Lukášovy šance, když stál sám před gólmanem, ale balón dloubnul o tři metry výše, se k ničemu nedostal. K závěru mohl Február i prohrát, to když nepochopitelně Lukáš vysunul soupeřova útočníka, který s Jansičem naštěstí přehodil i branku. K tragickému výkonu robotníků se navíc svým výkonem přidal i duchem ne příliš přítomný rozhodčí. Za celý zápas neodpískal jediný faul mohutných soupeřových obránců na Lukáše, který byl neustále držen rukama… Vrcholem bylo odpískání autu Šimonovi, když balón zůstal na čáře anebo Milanův údajný obraný faul, když pouze stál za útočníkem, který do něho narazil…
Každopádně je třeba říci, že ač byl terén příšerný (rozhodčího raději nehodnotit) a soupeř se dobře bránil, tak tento zápas si Február zpackal tragickým individuálním výkonem všech svých hráčů a rovněž tak i absolutní absencí kombinační hry a kolektivního pojetí hry vůbec.
26. 9. Karlín
Sestava: Jansič – Šimon, Pavel, Bouřka, Honza – Milan, Luky
Góly: Milan (Luky, Šimon), Bouřka