5.7. Bystrá nad Jizerou
Po jarní nevydařené sezóně, která znamenala nešťastný sestup zpět do bahna osmé Hanspaulské ligy, bylo třeba mužstvo Februáru kvalitně připravit na podzimní boj o návrat mezi elitu sedmé ligy. Ztracenou slávu se vydal Telgárt hledat na věhlasný turnaj v rázovité podkrkonošské vísce Bystré nad Jizerou, leč sportovní štěstí si opět sedlo na někoho jiného. Přitom dopředu bylo téměř jasné, že tentokrát všechny soupeře přehrajeme naší nápaditou hrou a vítězoslavně zvedneme pohár nad hlavy, ale nakonec vše dopadlo trochu jinak…
Turnaj se šestnácti družstvy se hrál stejným systémem jako právě skončivší Euro 04, tedy zpočátku ve čtyřech skupinách a s následným play off osmi úspěšných celků, které postoupily z úvodních skupin. Hrálo se 4 + 1 na kolbišti o rozměrech zhruba 25×45 m, s kvalitní trávou a s brankami o rozměrech 2×4 m. Doba jednoho utkání byla 2×7 min, ve vyřazovacích utkáních 2×10 min a finále 2×15 min, to ale Február nemuselo zajímat.
Február byl nalosován do poměrně těžké skupiny – mezi jilemnický Hadač team (který turnaj 2 x vyhrál a snad pokaždé se umístil mezi nejlepšími čtyřmi celky), semilské harcovníky (kteří zatím vždy postoupili mezi osm nejlepších) a nevyzpytatelná jilemnická Lvíčata (mladíčci, o kterých jsme si mysleli, že si ani neškrtnou…).
V devět hodin ráno byl zahájen turnaj prvním zápasem, ve kterém se střetl Hadač team a Víťazný Február.
Jelikož jsme se po vylosování dosnídávali na chalupě, přišli jsme k prvnímu zápasu jen taktak a sotva jsme se pozdravili s publikem, již zde byl úvodní výkop. S odhodláním jsme se od počátku zakousli do překvapeného soupeře a důraznou hrou jsme získali výraznou převahu. Nejprve nebezpečně téměř z půlky střílel Šimon, brankář s vypětím vyrazil na roh, po kterém následoval závar se dvěma dalšími střelami, které si však dráhu k brankáři neproklestili. Soupeř se trochu otřepal, ale pak nádherným centrem přes celé hřiště našel Honza Buřič osamoceného Šimona v pokutovém území a ten mistrovsky umístěnou hlavičkou otevřel skóre utkání. Do poločasu byl stále Február aktivnější, avšak i soupeř záhy hru zlepšil a zejména před naším vápnem byl o poznání důraznější. Február měl však výborného Jansiče za zády a tak se na stavu 1:0 nic nezměnilo.
Ve druhém poločase byla hra vyrovnaná, avšak Februáru, který v prvním utkání neměl nikoho na střídání (Jenda dospával včerejší posezení s alkoholikem Járou), začaly postupně docházet síly, s čímž přišli první chyby v obraně. Po zbrkle zahraném breaku v podání Honzy Buřiče a Šimona se soupeř dostal do rychlého protiúderu a dobře umístěnou střelou k tyči nedal Jansičovi šanci – 1:1.
Február se však nevzdával, nejistého gólmana Hadačů prověřil dvakrát Kváša, ale jeho střely neměly potřebnou razanci. Bohužel další šance se již neurodily a tak zápas skončil zaslouženou remízou 1:1.
Sestava: Jansič – Šimon, Bohouš, Kváša, Honza Buřič
Goal: Šimon (Honza Buřič)
Ve druhém zápase Februáru ve skupině šlo již o hodně; pokud Telgártští pomýšleli o postupu, nesměli prohrát. Soupeř složený převážně ze zkušených playerů, jímž vévodil věhlasný Fanda, jehož fuβballfrisure (deka, čolek, mulet, hasičská přilba…) byla opravdu okouzlující, naháněla Februáru trochu strach, ale po pár okamžicích první půle bylo jasné, kdo je pánem na hřišti.
Na brankáře Semil se valil jeden útok za druhým, největší šanci měl zřejmě Jenda, který však zpětnou Honzovu přihrávku špatně trefil a minul zívající branku soupeře. Semily se nezmohly na nic, Fanda se jen válel po zemi a to málo, co prošlo až před naší branku spolehlivě vychytal neomylný Jansič. Leč gól stále nepřicházel.
Ve druhém poločase se na naše kopačky nalepila jako obvykle smůla. Semily se nestačily vracet dozadu a tak šli rudí bojovníci dvakrát za sebou ve třech proti jednomu. Bohužel první break nezakončil dobře Honza Buřič, druhý skončil nešťastně na tyči a následná dorážka ke gólu také nevedla.
Značně smůlovatý zápas skončil pro Február zbytečnou remízou 0:0 a o postup tak musel bojovat v posledním zápase skupiny.
Sestava: Jansič - Šimon, Bohouš, Kváša, Honza Buřič, Jenda
V posledním utkání skupiny bylo jasné, že jedině výhra posune Február do vyřazovacích bojů turnaje. Utkání začali partyzáni ze zajištěné obrany a nechtěli se dopustit zbytečné chyby. Zpočátku si vytvořil Február mírný tlak, který nutil pomalejší Lvíčata k nuceným faulům. První ostřejší zákrok největšího řezníka na Šimona nebyl ještě odměněn žlutou kartou, ale následné podkopnutí téhož hráče si již vyžádalo žluté napomenutí. V zápětí tentýž hráč na vápně skosil pronikajícího Bohouše a měl být jasně vyloučen, leč rozhodčí se vytasil s nic neřešící formulí: „Ještě jednou a jdeš!“, která nám byla pochopitelně k ničemu…
Lvíčata se postupně rozehrála, zrychlila pohyb na naší půlce a začala ohrožovat zatím nezaměstnaného Jansiče. Bohužel další špatně založený útok znamenal rychlý break soupeře, který skončil prvním gólem utkání – 0:1. Naštěstí vzápětí zahrával Kváša přímý volný kop, prostřelil špatně postavenou zeď a zkušeně vyrovnal.
Druhý poločas se Február snažil vsítit vedoucí gól, ale přišla osudová chvíle turnaje, která všechny plány na slavné vítězství zhatila. Těsně před jansičovým vápnem fauloval Šimon a chystal se stavět Jansičovi zeď. Soupeř však nečekal na rozhodčího (který do té chvíle vždy před přímým kopem u pokutového území umožňoval hru až po postavení zdi a následným písknutím), rychle rozehrál a do prázdné branky skóroval. Nikdo z Februáru v té chvíli bohužel nehrál… Kvášovy protesty byly zbytečné a tak měl před sebou Február těžký úkol – ve zbývajících minutách obrátit nešťastné utkání.
Je třeba říci, že se snažil, několikrát nebezpečně vystřelil, ale ani Bohoušova ani Kvášova a ani Šimonova střela, která skončila na tyči gól nepřinesla.
Poslední utkání ve skupině skončilo 1:2 a Február se s turnajem rozloučil…
Sestava: Jansič - Šimon, Bohouš, Kváša, Honza Buřič, Jenda
Goal: Kváša
Na závěr zbývá snad jen říci, že turnajové vítězství obhájil tým Táta a synové, kteří si svou výhru jednoznačně zasloužili. Poturnajové posezení s přáteli dopadlo také dle očekávání – vypilo se vše, co teklo a tak nejzajímavějším zpestřením bylo setkání s neurotickým „Taťkou“, který obhajoval tým Lvíčat, který jsme my samozřejmě a po zásluze hanili. Nechybělo málo a mohli jsme být svědci rohovnického souboje Taťky s Honzou Buřičem. Nezapomenutelnými se tak stanou hlášky z naší strany: „Něco ti tam spadlo!“, „Asi vítr…“, „Voloupej si ho!“ (když Lvíčata dostali gól), „Chtěli bysme pomník!“ (po Taťkově otázce: „Nic jste nedokázali, vole, tak co byste chtěli?!“), „My spolu jezdíme na dovolenou!“ (když se Taťka ptal Lvíčat, zda jsme jejich kamarádi), „Vždyť to je stejnej taťka jako ty!“ (když se Taťka divil, že mu Honza Buřič kupodivu taky tyká) a mnohé další….
Co dodat? Snad jen, že příští rok už určitě Február tento turnaj vyhraje. Takže za rok s Taťkou na viděnou!