„Tak co hoši dem na to“ - Čtvrtfinále za námi - Tomášův mistrovský kousek - Gól dvě minuty před koncem rozesmutnil lemura - Postup oslaven hymnou a zmeškaným striptýzem - Semifinále bude pro mnohé životním vrcholem. - Byl v Pecově slivovici durman? - Kdo vyhraje láhev zelené? - Zasune letos Francek? - Tuší něco Jíťa … ?
Čtvrtfinále Univerzitní ligy se odehrávalo v duchu předem stanovené taktiky. Od začátku sice mužstvo Lemurů drželo míč častěji na svých sálovkách, ale mimo několika střel z bezpečné vzdálenosti a územní převahy si nedokázalo vytvořit nebezpečnější šanci. „První poločas stál za hovno,“ nemístně poznamenal skalních fanoušek februáru v hospodě „u květináče“ známější jako Blues rock. Úvod druhé půle byl ve znamení nejtěžších chvilek, po několika nezdařilých odkopech se tým víťazného ducha i játra dostal pod těžkou palbu, ač odolal, vnesl tento moment do robotnických řad cosi jako nejistotu a pochybnost. „Máme právo postoupit?“, „Proč na nás nikdo nechodí“, „Měl Rehhagel pravdu?“, znělo lavičkou (rozuměj schody na tribuně). Február se vypjal k hernímu vrcholu, né že by to byl na výsost útočný fotbal, defenzíva stále hrála prim, ale v tuto chvíli jsme soupeř přehrávali a nastřelené břevno ze dvou metrů jest toho důkazem. Zápas spěl k remíze a Klasik už už centroval nohu na závěrečné penalty, když si Tomáš smlsl na dvou obráncích a předložil Ondrovi luxusní přihrávku „do prázdné“. Pokřik a kvíleních rudých soudruhů (výjimečně navlečených ve žlutých návlecích) znělo prázdnou halou. Závěr zápasu se nesl v nervózní atmosféře, která vyvrcholila několika brejky do rozhozené obrany soupeře. Stav už se neměnil.
Dokázali jsme to. Povodně touhu po vítězství a slávě nespláchly. Odkaz bude žít navždy! Hasta la victoria siepmre!!!
Mira