K jedenáctým narozeninám rolnického klubu z Telgártu si jeho nejodvážnější hráči nadělili divoký tramping do kraje nekonečných křivoklátských lesů a šumící řeky Berounky. Oproti loňskému prosincovému výletu se tentokráte výprava odehrála o druhém dubnovém víkendu a všichni zúčastnění se tak s úžasem v očích mohli podivovat nad krásami jarního kvetoucího a pučícího lesa.

Narozeninovému vandru předcházely jako obvykle dlouhé dohady, kterýžto kraj bude poctěn návštěvou slavného rolnického klubu a hlavně kdy se vůbec výprava uskuteční. Volba Křivoklátských lesů byla kupodivu odhlasována s velkým předstihem, horší to bylo s najitím kompromisu volného víkendu. Od řádného mikulášského termínu se Február nakonec notně vzdálil a rozhoupal se až v půlce dubna, díky skvělému počasí však litovat nemusel.

Pětičlenná výprava ve složení Bohouš, Cajda, Šimon a Jirka s Terezou a věrnou družkou Sanchou vyrazila o pátečním podvečeru brdským exprese z Wilsonova nádraží směr Beroun, kde všichni přestoupili na motorák směr Roztoky u Křivoklátu. V řádném termínu s výpravou nakonec neodcestoval Dědek, jenž si musel pilně plnit své pracovní povinnosti až do pozdních nočních hodina výpravu posilnil až v sobotu ráno.

První kroky výpravy směřovaly do nedalekého hotelu Roztoky. Bohužel již ve vlaku zkazil všem náladu Jansič, jenž ostatní informoval, že místní hotelový pivovar pivo nevaří, a tak nezbylo než vybírat z otřepané nabídky Plzeň, Gambrinus, Černý Kozel. Po několika hodinách vyprávění úsměvných historek z dějin klubu se výprava odebrala tábořit na blízký soutok říčky Klucné a řeky Berounky.

Druhý den se za ranního kuropění zjevil na břehu Staré řeky ztracený syn Dědek a rolnictvo posíleno o dalšího člena tak mohlo směle vyrazit směr muzeum Oty Pavla v pár kilometrů vzdáleném Luhu. Cestou se Február nejprve kochal botanicky cennou lokalitou U Eremita, poté proběhl vsí Branovem a záhy již sestupoval do sevřeného údolí Luhu, které končilo převozníkovým domkem s muzeem spisovatele Poppera. Po krátké návštěvě pamětní síně a zhotovení několika žánrových fotografií se Február vydal vstříc dalšímu dobrodružství. Výprava putovala proti proudu Berounky směrem k hradu Týřovu, bohužel hlavně pro Dědka na pravém břehu Berounky, tudíž bez možnosti se zastavit v legendárním restaurantu U Rozvědčíka. V momentě, kdy rozbouřené jarní vody Berounky dělili výpravu od restaurace jen pouhých pár desítek metrů, měli někteří členové klubu na krajíčku. Ve výrazu Dědkovy tváře se však navíc zrcadlilo velké příkoří a Dědek musel posléze tuto zradu pomalu vstřebávat až do večerního posezení v tu dobu dalekých Skryjích.

Od Rozvědčíka a branovské průzkumné štoly se kroky Februáru ubíraly prudce do kopce na vrchol Malé Pleše, kde byl zasloužený odpočinek, který Bohouš vyplnil svým pyromanským vystoupením. Poté, co se všichni pokochali krásami křivoklátský pleší a dalekými rozhledy do údolí řeky Berounky, poustoupila výprava až na z fortifikačního hlediska unikátní hrad Týřov. Zde se slova chopil historik Dědek a všechny přítomné poučil o výhodách kastelového typu opevnění, s důrazem na důležité prvky systému – věže bergfrit a donjon.

S rostoucím pocitem žízně Február zbaběle vynechal putování údolím Úpořského potoka a nejkratší cestou si to zamířil přímo do restaurace Trilobit k bájnému hostinskému Péťovi, odkud se posléze Február přemístil do nově otevřené krčmy na návsi. Zde si například Šimon výtečně pochutnal na čerstvém lososu, po němž nezbylo, než si chuť spravit několika rundami božkovské lihoviny. K tanci a poslechu si Február rovněž dopřál pár písní z místního retro juke boxu, škoda jen, že ladné tóny nebylo vůbec slyšet. Přicházející noc strávil Február na poli v údolí Zbirožského potoka nad dalším legendárním restaurantem Na Slapnici, návštěvě tohoto lokálu již naštěstí nedošlo.

Druhý den ráno se Február vypravil do údolí Zbirožského potoka na nedaleká Skryjská jezírka. Od jezírek za velmi ostrého jarního slunce pokračoval Február dále na jih údolím Zbirožského potoka až k soutoku s potokem Ostroveckým, jehož údolím se kolchozníci následně vypravili. Cestou se stihli ještě podivovat nad majestátní krásou bukových velikánů v rezervaci Kohoutov. Nejvíce byl pralesním rázem vegetace uchvácen Bohouš, a to ještě netušil, jaký architektonický skvost ho čeká v případě nedaleké hájovny Kohoutov. Po krátké svačince putoval Február od Kohoutova dále na úpatí Babí skály, kde se šlépěje výpravy spontánně rozešly. Bohouš co nejrychleji uháněl na rychlík do Zbirohu, Cajda s Dědkem se jali obdivovat výhledy z Babí skály a Šimon s Jirkou a Terezou si to zamířili na Zbirožské náměstí. Na nádraží Zbiroh se všichni radostně opět shledali, až na samotáře Bohouše, který již odjel dřívějším vlakem. Cesta do Prahy ubíhala zvesela a za chvíli již nezbylo než se zalomením palců rozloučit.

Výprava konaná k jedenáctým narozeninám Víťazného februáru dopadla výtečně, červenožluti poutníci si v přívalu jarního slunce opálili lýtka, utužili své svalstvo a prožité historky jistě budou znovu probírány za dlouhých zimních večerů. Škoda jen, že za krásami Křivoklátska vyrazilo jen šest nejvěrnějších.

8. – 10. 4. 2011 Křivoklátsko

Fotogalerie z Křivoklátska